Design&Architecture

Konečná stanice - MgA.

17. června 2015 v 19:02 | Dan
Dnes ráno jsem se vzbudil po dlouhé době s pořádnou kocovinou. Trvalo, než jsem si uvědomil, že už nejsem student. Isic karta mi už přestal fungovat a školní systém mě vyřadil ze systému s tím, že jsem absolvent. Snad už se brzy smířím s tím, že je ze mě MgA. (magistr umění). Sice preferuji titul MgrA., ale ten se bohužel už se nerozdává. Alespoň lidé nebudou říkat, že jsem magor :)

Musím říct, že to byla dlouhá cesta. Finish byl trochu zdlouhavý a ne všechno dopadlo tak, jak jsem si přál. Ale čert to vem, příští týden mám promoce a se školou se rozloučím po pěti letech. Myslím, že mi zatím chybět nebude.



Dvě věci - 3D + Animace

9. dubna 2015 v 19:38 | Dan
Well.. dvě věci. Ten první našel jsem na ploše starší věc z minulého semestru. Jedná se pouze o renderování v cinemě (návrh a 3D model je od Julie Chrpová), nastavení materiálu, světla a hlavně voda. Zajímavý je, že jsem vodu také animoval, jen zatím si to nechám pro sebe. Druhá věc je taková blbinka, co jsem včera v rychlosti zkusil nové animace v Cinemě. Výstup je v gifu. Nic seriostního takže nějaký deep focus v tom nehledejte.


Šlapadlo

Liqua (fiktivní jméno)

3D animace modelu Monti System 76

15. února 2015 v 16:58 | Dan
Video prezentace, který jsem vyrobil v práci pro Monti Systém, konkrétně model MS 76 Tatra-něco. Celé video jsem modeloval (ikdyž z velké části modeloval taky šéf) a následně animoval v Cinemě a VFX/postprodukce v After Effects. Času bylo poměrně málo, pokud vás zajímá, tak necelý týden (pracovní). Navíc k dispozici nebyli 3D model, takže jsme museli vyfotit každý malý součástí modelu a následně podle oka vymodelovat a vytexturovat každý detail. Video obsahuje plný chyb, ať už se jedná o málo polygonu či vycuknutí součástí, jsem s tím spokojený. Navíc nebyl čas ani na opravu, jen tak tak jsem vyrenderoval 1600 framu/snímku a poslal jim ještě večer před veletrhem.

Prosím pustěte to v HD se zvukem :)

MONTI SYSTEM M76

Cardboad interior - Kartonový interiér

5. února 2015 v 21:32 | Dan
Kartonové nábytky podruhé a ...

Mám poslední klauzura za sebou, vlastně to bylo už před měsíci, jen trvalo, než jsem odhodlal to zvěřejnit. Letošní téma byla "překvapivě" ... opět interiéry. Jakoby loňský semestr a těch předchozích 2 roky nebylo dost interiéru.

Ještě že jsem mohl celé zadání zaměřit jenom na jeden materiál, vybral jsem si kartony. Konečné zadání bylo: " Revitalizace interiéru panelového bytu T03B zaměřené na maximální využití vybraného materiálu papírové lepenky". Jestli čtete můj blog pravidelně, nejspíš také víte, že jeden kus nábytku jsem již dělal, ne moc pěknou, ale kupodivu dost slavnou. Po třech letech, když jsem si zpětně vygooglovat kartonové nábytky, nesčetně krát jsem našel svůj návrh jak v tuzemních tak i v zahraničních stránkách. Více o tom ZDE

Letos... abych byl stručný, měl jsem navrhovat celý interiér bytu z jednoho materiálu, tedy karton. Cílem bylo navrhovat nábytky pro osoby často stěhující, právě díky své lehkosti a jednoduchosti nemusí být pro nich stěhování noční můrou. Nábytek si uděláte sami za pár kaček, když se vám to přestane líbi, nemusíte platit za sběrný dvůr, nábytek odnesete do třídícího kontejneru a nebo spálíte.

PS: Za materiály jsem nezaplatil nic kromě pár drobností. Trubky jsem si sehnal v obchodech s látkami, voštinová deska sponzoroval jedna papírna na moravě.


Některé věci jsem převzal od osvědčených návrhu, který už existují, páč není jednoduché si navrhovat každý kus nábyku v bytě. Vznikl také geniální policový systém, který vidíte dole na fotce. Stačilo málo a máte policová stěna, která se dá přizpůsobit podle vlastních potřeb.



Viditelnej pes

3. prosince 2014 v 21:26 | Dan

Pět let na akademickém půdě je dlouhá doba. Jiní lidé by řekli, že za tu dobu mohli věnovat užitečnějším věcem než studování vystudované materiály. Poslední měsíc jsem úspěšně udělal poslední státnice. Čeká na mě ještě diplomka a pak už navždy opouštím studentské prostředí. Ale že bych v poslední době se cítil jako studentem, tak to už ne.

Pomalu už ani nevím co sem napsat. Přemyšlím o tom, že blog.cz možná opouštím a přejdu si na vlastní doménu. To, co potřebuji, je spíš webová prezentace než obyčejné tlachání o ničem... Možná jste si také všimli, že jsem přestal malovat a pravidelně postovat svoje návrhy. Věc se má tak, že už na tom nemám čas a věci, co dělám v práci, se nesmí zveřejnit.

Pár věci jste si možná mohli všimnout. Poslední době jsem dělal hodně televizních spotu. Na Primě, ČT nebo na Barrandově můžete vidět celkem tři spoty "Česko zpívá koledy", co jsem dělal já. Jeden je sponzorský, druhý je předplatný na regionální deníky a třetí už ani nevím :D

A pokud jste dočetli až sem, mám pro vás dvě "krásné" grafiky. Dělal jsem to v metru když jsem jezdil z Depa do Dejvicích. Jen nemám pochopení pro ty lidi, co mi furt očumují na monitoru. Copak jsem tady jedinej workoholik co pracuje i v MHD? Jinak ten pes je retardovaný. Původní záměr projektu bylo návrh bezpečný svítící prvek pro psa, který jsou agresivní na ulice a mají upozornit řidiče aut apod. Navíc když se ztratí z dohledu, tak s tímto reflexním náhubkem se najde hned. Je to takový pitomost.


Nový číslo SOCIAL

1. října 2014 v 13:32 | Dan
Je tu říjen a s ním nový číslo SOCIALu. Design a obálku jsem opět ujal já. Tentokrát přibylo i pár infografiky a dalších maličkostí. Říjnový číslo se soustředí hlavně na téma Erasmus a jeho nová podoba, k tomu pár postřehy ze zahraniční zprávy, nové zprávy ohledne Hollarů a parádní žurnaliteratura.

Časopis je k dostání na FSV UK (vedle národního divadla) a nejspíš i někde poblíž (detaily jsem nezjistil) za 20,-Kč.

Jinak výstava "Tváří v Tvář" končí na konci příštího týdne. Znamená to, že máte poslední možnost se tam stavět, vychutnat si Bernarda nebo něco tvrdšího (kafe bez cukrů) a prohlížet si parádní portréty. Jelikož se blíží Designblok (7.10) tak ještě dočkáte ode mě krátký textík k němu, možná i pár fotografií a tipu, jak vyzrát na módní/design/artový festival Designblok.


Jak vnímat architekturu?

20. srpna 2014 v 22:51 | Dan
"Zrod vyžaduje ticho"
Peter Zumthor
Podle Petra Zumthora architektura tvoří: materiál, konstrukci, váhu a protiváhu,nebe a zemi a s důvěrou v prostory, které smí být skutečnými prostory; prostory, u kterých se staráme o jejich plášť a hmotnost, tvar dutin, prázdnotu, světlo, vzduch, vůni, kapacitu a schopnost rezonance.*

Umělecký či architektonické dílo je dialog mezi dílem a pozorovatelem, který vylučuje ostatní vztahy. Vytváří nedostižný ideál, ideál krásy, která se v každém okamžiku dotýká věčnost. Jestli je proces prožívání architekturu pozitivní, to už je otázkou individuálního vkusu. Architektura umožňuje lidem vnitřně prožívat emoce, které pohled na takové dílo vyvolává - prožívat krásu, obsaženou v díle. Přitom ale mírou krásy je vlastně člověk sám, jeho znalosti, dovednosti a schopnosti. Vnímat dílo znamená vnímat jeho estetickou a funkční kvalitu, chápat jeho symboliku, novou realitu a psychiku autora a doby vzniku.

Zdroj: afsiaarg.blogspot.com / Peter Zumthor

Smyslové vnímání architektury
Vztah mezi člověkem a jeho materiálovým okolím se děje pomocí smyslům. Smysl je schopnost organismu vnímat svět smyslovou soustavou orgánů. Díváme se, dotýkáme se, posloucháme a měříme svět celou svou tělesnou existencí.

Materiální podstata našeho okolí působí na psychiku člověka a vytváří nálady. Jedná se o celou škálu vnímatelných kvalit jako barva, textura, vůně, forma nebo akustická kvalita prostoru. To vše vytváří architektonickou kvalitu místa, která může ovlivňovat jedince podobně jako hudba.

Současná průmyslová masová produkce vizuální obraznosti tíhne ke zraku, který se odcizil citové účasti a identifikaci a který se mění v mesmerický proud bez ohniska nebo participace. Z toho důsledku je dnešní šíření rakoviny povrchní architektonické imaginace, bez tektonické logiky a smyslu pro materiál a vcítění je jasnou částí tohoto procesu. * Zrakové vnímání je sice náš nejdůležitější smysl, ale jeho izolace od přirozené interakce s ostatními smysly a z vyloučení a potlačování ostatních smyslů snižuje a omezuje zkušenost se světem ve sféře zraku. Pro absolutní vnímání architekturu vyžaduje spolupráce oko s tělem a ostatními smysly. Podle Berkeleyho zrak potřebuje pomoc hmatu, který poskytuje vjemům "tvrdost, pevnost a reliéfnost".* Zrak oddělený od hmatu by nemohl "mít jakoukoli ideu vzdálenosti, vnějšku nebo hloubky a důsledně ani prostoru nebo těla".*Jediný smysl, který může poskytnout vjem prostorové hloubky, je hmat, protože hmat "vnímá váhu, pevnost a trojrozměrný tvar hmotných těles, a tak si uvědomujeme, že věci se prostírají od nás všemi směry. "*

Zrak vyjevuje to, co už hmat má. Mohli bychom označit hmat jako nevědomí zraku. Naše oči hladí vzdálené povrchy, kontury a hrany a nevědomý taktilní počitek určuje souhlasnost nebo nepříjemnost zkušenosti. Vzdálené i blízké je zakoušeno se stejnou intenzitou a spojuje se do soudržné zkušenosti. Jak říká Merleau-Ponty: "Hloubku, hebkost, měkkost nebo tvrdost předmětu vidíme."* Při prožívání umělecké dílo si často představujeme si vznešené fyzické setkání prostřednictvím "idealizovaných vjemů". Dobré umělecké dílo podněcuje naše idealizované hmatové vjemy a tyto podněty zvyšují hodnotu života. Můžeme cítit horkou vodu ve vaně koupajícího se aktu v Bonnardově malbě a vlhký vzduch Turnerových krajin a můžeme vnímat horkost slunce a chladných vánek v Matissově obrazu okna otevřeného směrem k moři. *

Stejným způsobem i architektonické dílo vytváří nerozdělitelný komplex dojmů. Živé setkání s domem nad vodopádem od Franka Lloyda Wrighta utkává okolní les, objemy, povrchy, textury a barvy domu, a dokonce vůně lesa a zvuky řeky do jedinečné plné zkušenosti. Architektonické dílo vtěluje a zahrnuje fyzikální i mentální struktury, je ve své plně vtělené materiálnosti a duchovní přítomnosti.*

"Architektura, která se obrací na naše smysly pohybu, hmatu a zraku, vytváří prostředí domova a pohostinnosti."
Alvar Aalto
Oči kůže
Pallasma ve svém knize vyzdvihuje významu hmatového smyslu pro porozumění architektury. Skrze kritiku nadvlády zraku došel k závěru, že hmat je otcem očí, uší, nosu a úst. Dokonce i zrakové vnímání je spojeno a včleněno do hmatového kontinua našeho já.* Lidské tělo si vybavuje, kdo je a kde se nachází ve světě.


Když prožíváme architekturu, vnímáme ho v plně materiální, vtělené a duchovní podstatě. Architektura poskytuje příjemné tvary a povrchy formované pro hmat zraku a jiných smyslů. Kůže čte texturu, váhu, hustotu a teplotu hmoty.* Samotný ruce jsou sochařovy oči, tvrdil Heidegger. Vnímá starého předmětu, dokonale vyleštěného klika dveří. Spojuje nás s časem a tradicí.

Existují také jemný přenos mezi hmatovou a chuťovou zkušeností. Vidění se přenese právě tak do oblasti chutí. Určité barvy a jemné detaily vyvolávají orální smyslové aktivity. Jemně zbarvený a vyleštěný povrch kamene může být podprahově vnímám jazykem.

Zdroj: archidose.org/

Materialita a čas
Nová doba volí nové prostředky zobrazování. Architektura v posledních letech panuje typ architektury, která je zaměřena na úderný a zapamatovatelný vizuální obraz. Ztratil svou plasticitu, měřítka a detailů vytvořených pro lidské tělo. Architektonické struktury se stávají odpudivě ploché, ostrohranné, imateriální a nereálné.

Plochost dnešní standardní konstrukce je zesílena slabostí smyslu pro materialitu. Podle Petera Zumthora dobrá budova musí umět absorbovat stopy lidského života. Kromě fyzické stopy a prvotní asociace, musí nabýt ještě hlubší pocit - vědomí plynutí času a lidského života. Právě tenhle profesor na Accademia také vede své studenty k tomu, aby jejich návrhy vycházely z předmětné smyslovosti architektury a její materiálnosti. Všechna jeho cvičení proto pracují s konkrétními materiály - hlínou, kamenem, mědí, ocelí, látkou, dřevem, sádrou, cihlou,.. Tyto přírodní nám umožňují přesvědčit o jejich pravdivosti. Tyto materiály vyjadřují svůj věk a historii. Jejich trvání přidává ke konstrukci obohacující zkušenost času. Oproti tomu dnešní strojově vyrobené materiály - hladké tabule skla, smaltované kovy a syntetické plasty - mají nepoddajný povrch a nevyjadřují svou materiální esenci nebo věk. Stavby tohoto technologického věku obvykle míří k dokonalosti. Nejsou zde příliš vidět stopy ze opotřebení a stárnutí materiálu. Moderní pojetí architektury také přispívá ke zmizení jejích dimenzí fyzikálních, smyslových a tělesných.
Ústřední tématy moderní umění a architektury jsou také transparence a vnímání beztížnosti. Objevila se nová architektonická obraznost, jež se zabývá reflexí, vystupňováním transparentnosti, povrchů a juxtapozice, aby vytvořila smysl pro prostorovou objemovost i pro subtilní a měnící se vjemy pohybu a světla.* Člověk zde usiluje o iluzi zpřítomnění něčeho, co neumožňuje fyzický svět bez námahy. Vše je otevřený a transparentní a zesiluje pocit nereality a odcizení. Člověk žije v nepřirozeném prostředí a jen dokazuje, že nejsou schopni vidět nebo si představit život za zdmi.

Dosah stínů
Světlo jako taková hraje významnou roli ve vnímání architektury. Spolu se stínem dává prostoru formu. Stín tvaruje a vtiskuje život předmětu ve světle. Stíny a světla v architektuře hlavně zprostředkuje mezi dvěma světy, mezi uzavřeností a otevřeností, soukromým a veřejným. V současnosti se světlo změnilo na zcela kvantitativní záležitost. Užívání obrovských oken se zrcadlovým skly ničí intimitu budov, účinek stínu a atmosféry. Luis Barrgán napsal: "(...) Ztratili jsme smysl pro vnitřní život a zesílil naopak náš život veřejný, který se odehrává podstatně daleko od domova."*

"Sluneční světlo nevědělo kým je, dokud nenarazilo na zeď."
Louis Khan
* Použitá citace
- Peter Zumthor - Promyšlení architekturu
- Juhani Pallasmaa - Oči kůže
- Luis Barrgán: Clásico del Silencio
- Dalia Judovitz - Vision, Representation and Technology in Descartes
- Houlgate, Vision, reflection, and Openness
- Ibid

Metr Piv - Mladý Obal ročník 2012

29. července 2014 v 20:23 | Dan
Sice se jedná o starý projekt ještě z roku 2011, ale chtěl jsem ho mít i tady. Jedná se o návrh do soutěže Mladého Obalu, který se koná každý rok na jaře. V roce 2011 padlo téma "Národní produkt". Soutěž jsme sice nevyhráli, ale doteď považuji projekt za jeden z nejlepších věcí, co jsem kdy navrhnul.

Spolupracoval jsem s Filipem Veselý a Josef Trojanem. Při sestavování lepenkovou robotickou ruku nás napadlo udělat stejným principem pás pro piva. Tenkrát jsme hard-wokring na koleji Strahově. Řezali jeden prototyp za druhou. Věřte mi, že trvalo než jsme našli ten optimální velikost, či druh lepenku. Návrh musel být pevný, stabilní, funkční a estetický.

A aby to nebylo málo, název Metr Piv nese význam národní míra množství vypitého piva. Pás, který jsme navrhovali, neměli sice metr, ale byl jen graficky znázorněn. Funguje naprosto parádně. Jen si představte, že jdete do parku a nesete metr piv, který vypadá naprosto stylově. Dodnes sním o tom, že projekt nabídnete Bernardovi a zrealizuje náš nápas. Bohužel zatím to ještě nevyšlo.

PS. Zkute se uhádnout, kolik piv jsme vypili za tu dobu. Počítejte i s tím, že jsme vyměnili různé druhy piva, zkoušeli jak láhve tak i plechovky.


Účast v Electrolux Lab Design

24. července 2014 v 14:18 | Dan
Electrolux Design Lab je každoroční celosvětový soutěž, kde vyhrává ten nejinovatější návrh pro naše domácnosti v budoucnosti. Vítězem dostává kromě velké finanční hodnocení také půlroční stáž v jejich firmě. Letošní téma "Vytváříme zdravý domov" se dalo rozčlenit do tří kategorie: Péče o látek, vzduch a kuchyně.

Přiznám se, že jsem na to neskutečně těšil. Vždycky jsem si myslel, že koncept design mě bude bavit. Baví mě vymyslet nové tvary, neobvyklé nápady, které se nemusí vůbec nikdy zrealizovat. Nakonec však z toho bylo (opět?) velké trápení. Problém u Eletroluxdesignlab je, že se ročně opakuje ty stejné tématy. Z toho se dá i pochopit, že cokoliv, co navrhujete, nemůže být originálnější než ty z předchozí ročníky. Stačí se podívat na vítězné návrhy v předešlých ročnících a je vám to jasné.

Můj návh se týkalo kuchyní. Vymyslel jsem electrický náramek, který funguje ve stejném principu jako smarth phonu. Synchronizuje se spotřebičem od Electrolu, usnadňuje jejich ovládání a umožňuje to dálkové řízení. Představte si, že vaříte a mezitím se díváte na film, zapomenete na to a náramek vám upozorňuje vibracema, že jídlo je teď v určitém stavu (přepálený, hotový,...). S dotykovým displejem lehce snížíte velikosti varu či rovnou vypněte vařice aniž byste museli vstávat od počítače. Jelikož náramek je spojený se spotřebičem v domácnosti, dokáže být užitečný v mnoha situacích. Vycházíte z domova a zapomenete vypnout světlo či máte zapnuté některé nepotřebné spotřebiče? Na to vás upozorní náramek. Ráno si zapněte kávovar i v posteli. Můžete regulovat vlhkosti vzduchů ještě předtím, že se vracíte z práce domů, a tak dále.

S vizouškou jsem nakonec moc nepohrál se rozhraním displejem. Možná je to také důvod, proč jsem se neumístil tak vysoko v soutěži, jak jsem chtěl. Každopádně jsem rád, že můj návrh je hodně reálný oproti některým návrhu v electroluxu (lítající eletronický mouchy, co vyčistí vzduch, či elastický přenosný vařič, co nosíte v kabelce,...). Příští rok už se nezúčastním. Je to stejný problém jako soutěž Mladý Obal. Ročně se opakuje ty samé návrhy a poroty si vždycky bere ty průměrný jako vítěze. Je to nuda.

Možná vám někdy ukážu i můj první společný návrh na Mladý Obal, je to nářez !



Návrh hotelový pokoj

20. června 2014 v 23:12 | Dan
Ještě než budu psát o klauzuře, chci mít na proslov ještě pár hlášek pro studenti architektury v době klauzur, co jsem našel na netu. Tenhle výběr je pečlivě vybraný z desítky různých faktu, jestli jste pravý student architektury, zbytek najdete ZDE.

Jsi pravý student architektury, když...

... den má dva východy slunce
... znáš pocit, jaké to je jít ze školy při východu slunce, za zpěvu ptáků a potkávat studenty jiných fakult jdoucí do školy...
... si chleba krájíš řezákem na karton
... nazýváš světoznámé architekty křestními jmény jako by to byli tví přátelé
... věta "vrátím se večer" znamená návrat v 5 ráno
... na otázku "kolik je hodin" odpovídáš: "už jen 16 do odevzdání"...
... si o půlnoci říkáš: "času ještě dost"
... za nejúžasnější lidský vynález považuješ Photoshop
... můžeš s přehledem diskutovat o účincích kofeinu v rozličných nápojích
... znáš cenu všech nápojů v automatu na chodbě
... neumíš si představit život bez počítačové myši
... jsi schopný postavit si stan vedle atelieru
... dokážeš spát v jakékoliv poloze a kdekoliv

Rozhodl jsem zvěřejnit klauzurní práce. Tenhle semestr byl nemalé trápení s tématou. Zadání bylo navrhovat vybraný prostor v rámci revitalizace historického objektu v Litoměřicích. Ten můj byl v podkroví a měl místo snížené stropy, místo zase zbytečně moc vysoké. Nešlo to jinak vyřešit než zaoblit ty sloupy kolem a vyřešit to nějak chytře. Na konci jsem stejně zjistil, že těch chyb jsou tam zbytečně moc. Chybí tam televize jako základní vybavení hotelu, zásuvky, možná nějaký koberec do koupelny a celková barevná vyváženost. Bez tak to byl náročný klauzura, měli jsme na to zhruba měsíc a na konci jsem skoro nespal týden abych to mohl odevzdat včas. Peklo...

Celkově tenhle semestr byl tak trochu nic moc. Známky jsou převážně za B (1-) a spolu s vynikajícím výsledkem minulého semestru jedu opět na prospěchový stipendium,... alespoň něco pozitivného.

Něco málo z plakátu. Rendery byli celkem časově dost náročný v nastavování.




I ten model se nijak zvlášť nepovedl, ale líp se to snad nedá ani udělat když jsou všechny věci tak hranatý.

Jedno hezké ráno ve škole (5h) jsme šli ohřívat polívka z pytlíku a našel tuhle prostorovou malbu.
 
 

Reklama