Jak vnímat architekturu?

20. srpna 2014 v 22:51 | Dan |  Design&Architecture
"Zrod vyžaduje ticho"
Peter Zumthor
Podle Petra Zumthora architektura tvoří: materiál, konstrukci, váhu a protiváhu,nebe a zemi a s důvěrou v prostory, které smí být skutečnými prostory; prostory, u kterých se staráme o jejich plášť a hmotnost, tvar dutin, prázdnotu, světlo, vzduch, vůni, kapacitu a schopnost rezonance.*

Umělecký či architektonické dílo je dialog mezi dílem a pozorovatelem, který vylučuje ostatní vztahy. Vytváří nedostižný ideál, ideál krásy, která se v každém okamžiku dotýká věčnost. Jestli je proces prožívání architekturu pozitivní, to už je otázkou individuálního vkusu. Architektura umožňuje lidem vnitřně prožívat emoce, které pohled na takové dílo vyvolává - prožívat krásu, obsaženou v díle. Přitom ale mírou krásy je vlastně člověk sám, jeho znalosti, dovednosti a schopnosti. Vnímat dílo znamená vnímat jeho estetickou a funkční kvalitu, chápat jeho symboliku, novou realitu a psychiku autora a doby vzniku.

Zdroj: afsiaarg.blogspot.com / Peter Zumthor

Smyslové vnímání architektury
Vztah mezi člověkem a jeho materiálovým okolím se děje pomocí smyslům. Smysl je schopnost organismu vnímat svět smyslovou soustavou orgánů. Díváme se, dotýkáme se, posloucháme a měříme svět celou svou tělesnou existencí.

Materiální podstata našeho okolí působí na psychiku člověka a vytváří nálady. Jedná se o celou škálu vnímatelných kvalit jako barva, textura, vůně, forma nebo akustická kvalita prostoru. To vše vytváří architektonickou kvalitu místa, která může ovlivňovat jedince podobně jako hudba.

Současná průmyslová masová produkce vizuální obraznosti tíhne ke zraku, který se odcizil citové účasti a identifikaci a který se mění v mesmerický proud bez ohniska nebo participace. Z toho důsledku je dnešní šíření rakoviny povrchní architektonické imaginace, bez tektonické logiky a smyslu pro materiál a vcítění je jasnou částí tohoto procesu. * Zrakové vnímání je sice náš nejdůležitější smysl, ale jeho izolace od přirozené interakce s ostatními smysly a z vyloučení a potlačování ostatních smyslů snižuje a omezuje zkušenost se světem ve sféře zraku. Pro absolutní vnímání architekturu vyžaduje spolupráce oko s tělem a ostatními smysly. Podle Berkeleyho zrak potřebuje pomoc hmatu, který poskytuje vjemům "tvrdost, pevnost a reliéfnost".* Zrak oddělený od hmatu by nemohl "mít jakoukoli ideu vzdálenosti, vnějšku nebo hloubky a důsledně ani prostoru nebo těla".*Jediný smysl, který může poskytnout vjem prostorové hloubky, je hmat, protože hmat "vnímá váhu, pevnost a trojrozměrný tvar hmotných těles, a tak si uvědomujeme, že věci se prostírají od nás všemi směry. "*

Zrak vyjevuje to, co už hmat má. Mohli bychom označit hmat jako nevědomí zraku. Naše oči hladí vzdálené povrchy, kontury a hrany a nevědomý taktilní počitek určuje souhlasnost nebo nepříjemnost zkušenosti. Vzdálené i blízké je zakoušeno se stejnou intenzitou a spojuje se do soudržné zkušenosti. Jak říká Merleau-Ponty: "Hloubku, hebkost, měkkost nebo tvrdost předmětu vidíme."* Při prožívání umělecké dílo si často představujeme si vznešené fyzické setkání prostřednictvím "idealizovaných vjemů". Dobré umělecké dílo podněcuje naše idealizované hmatové vjemy a tyto podněty zvyšují hodnotu života. Můžeme cítit horkou vodu ve vaně koupajícího se aktu v Bonnardově malbě a vlhký vzduch Turnerových krajin a můžeme vnímat horkost slunce a chladných vánek v Matissově obrazu okna otevřeného směrem k moři. *

Stejným způsobem i architektonické dílo vytváří nerozdělitelný komplex dojmů. Živé setkání s domem nad vodopádem od Franka Lloyda Wrighta utkává okolní les, objemy, povrchy, textury a barvy domu, a dokonce vůně lesa a zvuky řeky do jedinečné plné zkušenosti. Architektonické dílo vtěluje a zahrnuje fyzikální i mentální struktury, je ve své plně vtělené materiálnosti a duchovní přítomnosti.*

"Architektura, která se obrací na naše smysly pohybu, hmatu a zraku, vytváří prostředí domova a pohostinnosti."
Alvar Aalto
Oči kůže
Pallasma ve svém knize vyzdvihuje významu hmatového smyslu pro porozumění architektury. Skrze kritiku nadvlády zraku došel k závěru, že hmat je otcem očí, uší, nosu a úst. Dokonce i zrakové vnímání je spojeno a včleněno do hmatového kontinua našeho já.* Lidské tělo si vybavuje, kdo je a kde se nachází ve světě.


Když prožíváme architekturu, vnímáme ho v plně materiální, vtělené a duchovní podstatě. Architektura poskytuje příjemné tvary a povrchy formované pro hmat zraku a jiných smyslů. Kůže čte texturu, váhu, hustotu a teplotu hmoty.* Samotný ruce jsou sochařovy oči, tvrdil Heidegger. Vnímá starého předmětu, dokonale vyleštěného klika dveří. Spojuje nás s časem a tradicí.

Existují také jemný přenos mezi hmatovou a chuťovou zkušeností. Vidění se přenese právě tak do oblasti chutí. Určité barvy a jemné detaily vyvolávají orální smyslové aktivity. Jemně zbarvený a vyleštěný povrch kamene může být podprahově vnímám jazykem.

Zdroj: archidose.org/

Materialita a čas
Nová doba volí nové prostředky zobrazování. Architektura v posledních letech panuje typ architektury, která je zaměřena na úderný a zapamatovatelný vizuální obraz. Ztratil svou plasticitu, měřítka a detailů vytvořených pro lidské tělo. Architektonické struktury se stávají odpudivě ploché, ostrohranné, imateriální a nereálné.

Plochost dnešní standardní konstrukce je zesílena slabostí smyslu pro materialitu. Podle Petera Zumthora dobrá budova musí umět absorbovat stopy lidského života. Kromě fyzické stopy a prvotní asociace, musí nabýt ještě hlubší pocit - vědomí plynutí času a lidského života. Právě tenhle profesor na Accademia také vede své studenty k tomu, aby jejich návrhy vycházely z předmětné smyslovosti architektury a její materiálnosti. Všechna jeho cvičení proto pracují s konkrétními materiály - hlínou, kamenem, mědí, ocelí, látkou, dřevem, sádrou, cihlou,.. Tyto přírodní nám umožňují přesvědčit o jejich pravdivosti. Tyto materiály vyjadřují svůj věk a historii. Jejich trvání přidává ke konstrukci obohacující zkušenost času. Oproti tomu dnešní strojově vyrobené materiály - hladké tabule skla, smaltované kovy a syntetické plasty - mají nepoddajný povrch a nevyjadřují svou materiální esenci nebo věk. Stavby tohoto technologického věku obvykle míří k dokonalosti. Nejsou zde příliš vidět stopy ze opotřebení a stárnutí materiálu. Moderní pojetí architektury také přispívá ke zmizení jejích dimenzí fyzikálních, smyslových a tělesných.
Ústřední tématy moderní umění a architektury jsou také transparence a vnímání beztížnosti. Objevila se nová architektonická obraznost, jež se zabývá reflexí, vystupňováním transparentnosti, povrchů a juxtapozice, aby vytvořila smysl pro prostorovou objemovost i pro subtilní a měnící se vjemy pohybu a světla.* Člověk zde usiluje o iluzi zpřítomnění něčeho, co neumožňuje fyzický svět bez námahy. Vše je otevřený a transparentní a zesiluje pocit nereality a odcizení. Člověk žije v nepřirozeném prostředí a jen dokazuje, že nejsou schopni vidět nebo si představit život za zdmi.

Dosah stínů
Světlo jako taková hraje významnou roli ve vnímání architektury. Spolu se stínem dává prostoru formu. Stín tvaruje a vtiskuje život předmětu ve světle. Stíny a světla v architektuře hlavně zprostředkuje mezi dvěma světy, mezi uzavřeností a otevřeností, soukromým a veřejným. V současnosti se světlo změnilo na zcela kvantitativní záležitost. Užívání obrovských oken se zrcadlovým skly ničí intimitu budov, účinek stínu a atmosféry. Luis Barrgán napsal: "(...) Ztratili jsme smysl pro vnitřní život a zesílil naopak náš život veřejný, který se odehrává podstatně daleko od domova."*

"Sluneční světlo nevědělo kým je, dokud nenarazilo na zeď."
Louis Khan
* Použitá citace
- Peter Zumthor - Promyšlení architekturu
- Juhani Pallasmaa - Oči kůže
- Luis Barrgán: Clásico del Silencio
- Dalia Judovitz - Vision, Representation and Technology in Descartes
- Houlgate, Vision, reflection, and Openness
- Ibid
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 0:50 | Reagovat

Ako bývalý architekt môžem síce všetko potvrdiť, ale musím pridať: všetko je veľmi idealistické. Kde nie sú prostriedky, tam vzniká architekúra iná...

2 sarush ef sarush ef | Web | 21. srpna 2014 v 10:26 | Reagovat

Uh, tak koukám, že jsem věděla kulový. Fajn článek :)

3 Créatio Créatio | Web | 21. srpna 2014 v 10:55 | Reagovat

Skvelý článok :) Dokazuje, že architektúra je umenie ako každé iné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.